… aneb zásadní rozdíl mezi hlídaným parkovištěm a parkovištěm s dozorem.

V březnu jsme se po několikaměsíčních přípravách vydali do Švédska na veletrh Eurohorse, největší akci svého druhu v Evropě. Náš skromný stánek se v obrovské hale v Gothenburgu úplně ztrácel. Kdo byl někdy v Lysé nad Labem na výstavách Kůň nebo Zemědělec, umí si zhruba představit velikost haly B. Ta Švédská byla snad 10x větší! Čekalo nás 5 dlouhých dní v uměle osvětleném prostoru a stovky tisíc švédsky mluvících návštěvníků. Jednoduše, očekávali jsme snad úplně všechno…

… inu, úplně všechno přeci jen ne. Raději nebudu zabíhat do detailů a vysvětlovat, jak se nám povedlo zařídit si bydlení v neuzamykatelném přívěsu. Důležité je, že první prodejní den ráno jsme si „chytře“ nechali všechny důležité věci zamknuté v autě, které stálo v parkovacím domě jen pár metrů od hlavního vchodu do haly. Všude byly bezpečnostní kamery a provoz parkoviště kontrolovali pracovníci v zářivě žlutých bezpečnostních vestách. Za parkování se platily nemalé peníze, takže nic nenasvědčovalo tomu, co se pár hodin po zaparkování stalo.

Před polednem jsme vyrazili do auta pro obědy, abychom krátce na to zjistili, že auto je rozbité a téměř prázdné. Zmizely notebooky, tablety a veškerá elektronika, ale také tašky, mikiny, bundy, papuče a dokonce i naše obědy! Jediná věc, která v autě zůstala, byla bednička s ovocem, která se zdála být pro lupiče příliš těžká. Paradoxně se v kufru auta nacházely i naše pasy a peněženky, neboť jsme měli strach, že budeme okradeni během mačkání se v přeplněném stánku. Nikomu nepřeji zažít ten pocit, kdy zůstanete v tričku, bez dokladů a bez peněz uprostřed března tisíce kilometrů od domova.

Říká se, konec dobrý, všechno dobré. Veletrh se povedl, takže za utržené peníze jsme si alespoň nakoupili něco na sebe. „Skvělé“ bylo ale zjištění, že ukradne-li Vám někdo pas a potřebujete-li náhradní, musíte se OSOBNĚ dostavit na českou ambasádu (vzdálenou 470 km). Pokud Vám ale někdo ukradne i peníze a mobilní telefon, dost těžko se to provádí 🙂. My jsme měli štěstí, protože dva lidé z naší skupiny měli peněženku u sebe.

Co se týče parkovacího domu, prý nikdo nic neviděl ani neslyšel. Netuším, jakým způsobem se rozbíjí okénko auta potichu. Kamery jsou prý ve Švédsku sice umístěny, ale nemohou snímat osoby, tedy prakticky jsou namířeny tam, kde je to úplně k ničemu. A třešnička na konec – hlídané parkoviště je něco jiného než parkoviště s dozorem. Zatímco u hlídaného je opravdu zaměstnán někdo, kdo auta HLÍDÁ, zaměstnanec u parkoviště s dozorem prý pouze kontroluje, zda mají auta ZAPLACENO PARKOVNÉ. Asi by to měli někam vyvěsit jako slogan, pro příště.

Důležité je, že jsme se všichni nakonec stihli vrátit plánovaným letem domů, živí a zdraví. Výlet do Stockholmu na ambasádu byl nezapomenutelný, stejně jako celý ten bláznivý týden v cizí zemi. Ne nadarmo se říká, že každá zkušenost je dobrá. My jsme se poučili a příště si minimálně zařídíme uzamykatelný karavan a kapsičku na doklady, kterou budeme nosit na těle pod oblečením. Ať už člověk situaci vyhodnotí sebevíce, někdy to prostě opravdu nečeká 🙂