Amálka je veselá, srdečná osůbka s kouzelným jménem. Je studentkou Univerzity Karlovy a milovnicí zvířat, ze které se nakonec stala naše dobrá kamarádka. Věnuje se přirozené komunikaci s valáškem Hermínem a vlastní fenku zlatého retrievera, Cassie.

Amálko, jak ses dostala ke koním?

Dá se říct, že to bylo vlastně ze zdravotních důvodů. Známá mamce vyprávěla o koních a o hipoterapii a vzhledem k tomu, že jsem potřebovala nějakou změnu oproti klasickým rehabilitacím, zkusily jsme to. V okolí naší chaty jsme našly majitele koní, který s tímto měl zkušenosti, takže jsem k němu začala docházet na individuální hodiny. To mi bylo asi 5 nebo 6 let. Začínala jsem už od začátku na vrané klisně ČT a musím říct, že jsem ráda, s poníky jsem si nikdy moc nesedla (smích). Netrvalo to dlouho a bylo jasné, že patřím k těm poblázněným holkám, které měly všude doma motivy koní, a vše se točilo okolo nich. Láska na celý život!

Proč Tě zaujalo bezudidlové ježdění?

Koníka, kterého už mám pár let v péči, znám už nějakých 10 let, ovšem intenzivně jsem na něm začala jezdit až po 3-4 letech. Napřed jsme se učili rozumět si, spolupracovat, a poté jsme prozkoumávali okolí. Když jsme se už dobře znali, mohli jsme začít pracovat na rozvíjení našich dovedností a soustředit se na zjemňování. Proto jsem se začala poohlížet na internetu po jiných stylech ježdění. Hodiny, dny i týdny strávené čtením článků a sledováním videí o přirozené komunikaci se vyplatily. Bylo mi jasné, že tímto směrem se vydáme. Co se s touto filosofií pojí, je samozřejmě i ježdění bez udidla a bez sedla, což jsme zvládali, chtělo to jen lepší vybavení. Stájová ohlávka přeci jen není praktická pro ježdění. Při hledání těchto témat mi internet vyhodil i AIVU. Za 10 dní jsou tomu přesně 3 roky, kdy mi přišla první AIVA sada.

Jak tedy probíhal výběr Tvé první bezudidlové sady?

Jak? Pečlivě. Jinak řečeno, strávila jsem nad tím několik nocí. Mám totiž problém, že se mi líbí všechno, takže najít nebo vymyslet tu naši první sadu byl nadlidský výkon. Nakonec jsem si udělala představu o kombinaci hnědé s modrou nebo zelenou barvou a oplet jsem zvolila Maya (tenkrát to byla novinka). Jenže jaké lano? Jaká velikost? Jak dlouhé otěže? Spoléhala jsem na radu profesionála (tedy Aivičky). S obdivuhodnou trpělivostí mi poradila se vším. Nakonec nám dorazil dlouho očekávaný balíček, který obsahoval stájovou ohlávku z výprodeje, krásnou jezdeckou ohlávku Maya a oteže s opletem.

Co teď s Hermínem děláte? Jak pokračujete?

Opět zažíváme ty krásné chvíle začátků. Bohužel došlo k nepříjemným komplikacím a Hermín byl na rok vyřazený z „běžného“ života. Trápil ho zdravotní stav. Společný čas jsme trávili masážemi, protahováním a zdravotními procházkami. Teď už mohu říct, že se mu daří (děkuji slečně Wildmannové, fyzioterapeutce), ale musíme si osvěžit paměť, takže trénujeme věci, kterými jsme začínali. Ovšem pro mě je největší odměnou, když vidím, že je spokojený. Naše společná cesta je pro oba příjemná, cítíme se spolu dobře a mohu s klidným svědomím říct, že jsme opravdu parťáci.

Co bys vzkázala stávajícím i budoucím bezudidlovým nadšencům? 🙂

Pokud se věnujete tomuto stylu práce s koněm a váháte nad vhodným vybavením, za oba mohu provazové vybavení od AIVY jen doporučit. Nám to vyhovuje a skvěle funguje. Jen varuji, kdo si jednou něco koupí, většinou neskončí u jedné věci. Ručně vyráběné, kvalitní, nádherné a jedinečné výrobky se už často nevidí. Kreativitě se meze nekladou a vydrží to i nešvary počasí nebo nálady vašich koní. Ozkoušeno důkladně!